Domácí parní čistič se na první pohled tváří jako univerzální pomocník. Výrobci slibují, že zvládne mastnotu, vodní kámen i zaschlé skvrny, a často k tomu přidávají seznam materiálů, na kterých prý nic nezkazí. Realita je ale jiná. Horká pára o teplotě přes 100 °C dokáže rozrušit i povrchy, které působí tvrdě a neprostupně. Nejde přitom o okamžitou katastrofu, kterou by člověk viděl hned. Poškození vzniká pomalu, v mikrovrstvách, a projeví se až po několika čištěních.

Typickým příkladem jsou lakované dřevěné plochy. Pára proniká do pórů laku, ten měkne a ztrácí lesk. Následně se v něm tvoří mléčné mapy, které už nelze rozleštit. Podobně trpí dýha na nábytku, kde se horkem uvolňuje lepidlo a hrana se začne odlepovat. U kompozitních desek, jako je lamino nebo MDF, pára zatéká do spár a materiál bobtná. Ani kov není vždy v bezpečí, protože hliník a jeho slitiny reagují na horkou vlhkost oxidací. Pokud si chcete udělat jasno v tom, které povrchy páru skutečně snesou a které ne, na nabytek-lkp.cz najdete přehled materiálů, u kterých se parnímu čištění raději vyhnout. Vyplatí se to přečíst dřív, než čistič poprvé zapnete.

Zvláštní kapitolou jsou textilie a přírodní materiály. Pára sice dokáže zbavit čalounění roztočů, ale u některých látek způsobuje sražení vláken nebo vznik skvrn od vodního kamene. Bavlna a len snášejí horko lépe, syntetické směsi ale měknou a deformují se. U kůže a koženky je pára doslova zabiják. Povrchová úprava se loupe, materiál tvrdne a praská. Podobně je to s ratanovým a jutovým výpletem, který horkem ztrácí pružnost a začne se drolit.

Bezpečné čištění parou proto nezávisí na síle stroje, ale na znalosti materiálu. Než páru namíříte na cokoli, co vypadá odolně, zkuste ji nejdřív na malém skrytém místě a nechte povrch vychladnout. Pokud se objeví změna barvy, lesku nebo struktury, páru okamžitě vysaďte. Jinak si místo ušetřené práce zaděláte na opravu, která bývá dražší než celý čistič.