Staré Město pražské nebylo jen centrem obchodu a řemesel. Bylo také místem, kde se veřejně vykonávalo právo útrpné a hrdelní. Kat zde měl své pevné místo ve společnosti, byť stál na jejím okraji. Jeho nástroje a popraviště budily strach i morbidní zvědavost. Dodnes se dochovaly zprávy o tom, kde přesně se popravovalo a jaké nástroje se při výsleších a exekucích používaly.

Hlavním popravištěm Starého Města bylo prostranství před dnešním Obecním domem, v místech, kde dříve stávala Krocínova kašna. Právě tady se odehrály nejznámější hromadné exekuce, včetně popravy dvaceti sedmi českých pánů v roce 1621. Nedaleko odtud, v uličkách kolem Staroměstského náměstí, stávaly i menší šatlavy a mučírny. Mezi nejobávanější nástroje patřilo skřipec, palečnice, španělská bota a také pověstná Železná panna a poprava, která se stala součástí mnoha legend. Ačkoli se její použití na Staroměstském náměstí neprokazuje, pověsti o ní přetrvaly staletí.

Mučicí nástroje nebyly jen nástroji bolesti. Byly také nástroji moci a zastrašení. Výslech na skřipci měl přinutit obviněného k doznání, které pak stačilo k vynesení rozsudku. Kat musel znát anatomii, aby mučení nevedlo k příliš rychlé smrti. Právo útrpné se řídilo přísnými pravidly, která určovala, kolik „stupňů" mučení lze použít a kdy musí být výslech přerušen. Přesto šlo o krutou praxi, jež zanechala v české historii hluboké stopy.

Dnes na tato místa upomínají jen pamětní desky a vyprávění průvodců. Turisté procházejí kolem bez toho, aby tušili, co se zde kdysi odehrávalo. Přesto je dobré si připomínat, že právo útrpné nebylo výjimkou, ale běžnou součástí středověkého a raně novověkého soudnictví. Pražská popraviště a mučicí nástroje tak zůstávají mementem doby, kdy se spravedlnost prosazovala krví a bolestí.